Ještě bych dodal, že jsem nebyl rozhovoru aktérem, pověsil nám ho pan děkan kamsi na fórum, je to už dlouho. Citovat budu volně, přepis nemám, za smysl ručím.
Zkoušející: Dobrý den, jste u mne poprvé, máte tedy výhodu prvního podání. Zadejte si otázku a odpovězte.
Zkoušený: Jé, to ne, to mi raději zadejte něco vy.
Zkoušející: Ne, ne, máte výhodu, tak ji využijte.
Zkoušený: Pane profesore, já nevím, fakt bude lepší, když se mě zeptáte vy.
Zkoušející: Formulace otázky je součástí zkoušky, povídejte.
Zkoušený: Když já opravdu nevím, dejte mi ji vy.
Zkoušející: (podrážděně) Trvám na tom. A už o tom nediskutujme.
Zkoušený: Ach jo… (přemýšlí) …já fakt nevím…
Zkoušející: No tak, můžete si vybrat cokoli, co jsme probírali.
Zkoušený: Tak třeba… čas.
Zkoušející: Dobrá, ale to ještě není otázka. Zformulujte si otázku a odpovězte.
Zkoušený: No… pojetí času.
Zkoušející: To stále není otázka, zkuste ji naformulovat, abyste mohl jasně odpovědět.
Zkoušený: (dlouho přemýšlí) Pojetí času u Aristotela.
Zkoušející: To je stále více téma, než otázka, ale dobrá, teď si odpovězte.
Zkoušený: Ježiš, vidíte, to ste mě dostal, já se učil spíš Leibnize…
Zkoušející: (naštvaně) Ven.