Včera večer jsem zjistil, že jsem asi větší fanoušek českého fotbalu, než jsem si myslel. Po tom překvapení, které nám připravili Turci, jsem vyrazil do nočního Kladna a přemýšlel. Jednak jak jsme to jenom ještě mohli prohrát a jednak proč mě to tak bere. A také si říkal, kolik zase bude po českých luzích a hájích odborníků, kteří budou přesně vědět, kdo všechno měl co udělat jinak. O tom já psát nebudu.
Trocha české ubrečenosti
Co mě žralo jako první, bylo nastavení a to, že se z avizovaných čtyř minut hrálo pouze jednu. Turci, ostatně jako všechny jižní národy, ovládají všechny možné zdržovací procesy. Včera předvedli novinku – nechají si vyloučit gólmana, ovšem takovým způsobem, aby to byla práce na tři minuty. V závěru zápasu, kdy Turci měli hrát jen v deseti, bez pořádného gólmana v brance, existovala značná naděje, že by jedna dobře mířená rána mohla ještě srovnat. A nejsem si jist, jestli by pak turecký brankář směl do branky na penalty, myslím, že ne. Měly nás čekat tři minuty nadějí a (možná zoufalých) pokusů dát gól, v zápase, kde už jsme proti deseti hráčům skórovali. Bohužel, tuhle naději nám Turci vzali svým divadýlkem. Já strašně nemám rád, když mi někdo bere naději, zvlášť tu poslední. Tady zkrátka měla být možnost se ještě o něco pokusit, podle všech pravidel nám náležela, a přesto jsme o ni ne svou vinou a ne fotbalovým způsobem přišli. To mě štve.
Samozřejmě jsme si zápas prohráli jinde, netvrdím, že tohle je ten jediný okamžik, který nám to prohrál. Ale i ztracený zápas se dá rychle zvrátit. Je mi jasné, že mnozí budou namítat, že je to klasická česká ubrečenost. Coby kdyby. Já zase nemám rád tuhle nálepku – na co ji použijeme, o tom nepřipouštíme debatu. Jako by už jenom fakt, že se mi něco nelíbí, znamenal ubrečenost. Jako by to, že se mi něco nelíbí, znamenalo, že na tom nemůže nic být, že to nemůže být pravda.
Brückner prohrává, hráči vyhrávají
Jsem si jist, že nyní příliš nepůjdu s davem – myslím si, že trenér Brückner odvedl dobrou práci. Mrzí mě, že bude končit a teprve následující doba nám ukáže, jak moc tenhle muž držel naši reprezentaci nad vodou. Samozřejmě měl své mouchy a vždycky můžeme nesouhlasit s tím či oním jménem v sestavě, s nějakým tím tahem, ale to se nikdy nikdo nezavděčí každému. Včerejší zápas nám neprohrál on, svými střídáními se snažil předejít tomu, co stejně nastalo. A žádný trenér na světě nezabrání takovému zkratu, jaký včera potkal naše hráče, to by si ten zápas musel odkopat sám. Brückner "udělal" jednu úspěšnou generaci českého fotbalu, dokázal se (s jistým útlumem) vypořádat s odchody hráčů Nedvěda, Poborského, Šmicera; tedy nejlepší záložní řady, kterou náš tým na dlouhou dobu měl. V jednom z klíčových zápasů kvalifikace dokázal zacelit díru po zraněném Rosickém a na turnaji, na kterém nám mnozí čeští novináři nedávali šance na postup, dokázal s týmem bojovat o postup do posledních minut. Hloupé chyby ho připravily o vítězství, ale kdo mu může vyčítat, že takový Petr Čech udělal jednu z rozhodujících chyb v zápase?
Fotbalové divadlo
Jako divadelník fotbalu závidím, co dovede udělat s lidmi, byť se mi to vždy nelíbí. Nemyslím postupnou invalidizaci hráčů, jde mi o diváky. Asi málokterý zanícený divadelní divák bude představení sledovat s takovým napětím, jako průměrný fotbalový fanoušek. Je to prosté, zatímco divadlo je stále iluze, hra na něco, fotbal je sice umělý, ale opravdový sport, život, ve fotbale se odehrávají pravé příběhy. A silný příběh vyvolává silné emoce.
Když jsme to prohráli, vyrazil jsem do nočního Kladna, šel jsem přespat ke své babičce, ale čerstvý vzduch mi přišel celkem vhod. Za celou dvacetiminutovou cestu jsem potkal jenom pár lidí a vždy to bylo stejné – smutně jsme se na sebe podívali, trochu se usmáli a šli dál. Oba jsme věděli, na co myslíme, co nás právě štve. Ve městě bylo nezvyklé ticho, připomnělo mi to posvátné ticho během štědrovečerních procházek. Přišlo mi to úžasné. Fotbal je vlastně super věc, když takhle na chvilku stmelí lidi dohromady, ať si kdo chce říká, že je smutné, když to dokáže jenom hloupý sport. Já říkám, že je fajn, když to dokáže aspoň sport. Ať si kdo chce lamentuje, že pokřik "Kdo neskáče není Čech" je hloupý, mně se líbí. Těchto chvil je málo, proč si je kazit tím, že je vyvolal "nízký" fotbal? Pravda, vydrží nám jenom do chvíle, než se začneme bavit, kdo nám to vlastně prohrál. Ale téhle debaty já se účastnit nebudu…