Nečasovi nelze věřit, že se Pospíšila zbavil kvůli jeho „manažerské neschopnosti v rozpočtové oblasti“, ani kdyby se člověk hodně snažil. Lze si jen těžko představit, že Pospíšil šest let selhával jako manažer a zrovna dnes, v předvečer jmenování nové státní zástupkyně, je odvolán. Těžko uvěřit i tomu, že Nečase tak rozdráždil fakt, že si ministr řekl o více peněz pro vězeňství. Vždyť samotná vláda s tím souhlasila! Navíc nebyl zdaleka jediným ministrem, který nesměle namítl, že zrovna jeho rezort by potřeboval spíše přidat než škrtat.
Dnes byl odvolán ministr, který nebyl dokonalý a měl své chyby, samozřejmě. Nicméně rozhodl se risknout svou kariéru, jít proti svým straníkům, překonávat nedůvěru premiéra a změnit justici tak, aby vyšetřovala velké kauzy, aby standardně fungovala. Zřejmě v tom byl úspěšný, když musel být odvolán.
V Česku jsme zvyklí na ledasco, třebas na červenajícího se a koktajícího ministra snažícího se vysvětlit, co je to odklon peněz. Nyní jsme zažili další level – rozrušeného premiéra nervózního z toho, že v přímém přenosu musí oznámit evidentní blbost a lhát tak veřejnosti do očí a sobě do kapes.
Bylo by zajímavé, kdyby se Pospíšil rozhodl nezůstat na lopatkách a bojovat za věc, které věnoval tolik času a úsilí. Stále je poslancem a v současné situaci by se mohl s několika málo poslanci pokusit svrhnout vládu, nebo ještě lépe ji „vydírat“, aby jeho změny byly dotaženy. Obávám se ale, že to neudělá. Pak už zbývá jediná, dosti fantaskní naděje – že Nečas svá slova opravdu myslel vážně. Pak je jisté, že na nového ministra navrhne důvěryhodného člověka, který naváže na Pospíšilovu práci místo aby ji rozdupal, který v jednom ze svých prvních kroků jmenuje Lenku Bradáčovou vrchní státní zástupkyní.