Domnívám se, že měřit „štěstí“ státu hrubým domácím produktem je velký nesmysl. Pokud si vykácíme všechny lesy v republice, pak nám na jistou dobu HDP pěkně naroste, ale asi by to příliš moudré nebylo, nejen ekonomicky. Sice záměrně přeháním, ale z růstu HDP se dnes stala mantra mnohých elit, měří se jím kdeco a přehlížejí se pro něj jiné hodnoty. A právě tyto hodnoty v mých očích nejvíce hájí Strana zelených. Pro opravdu zaryté rýpaly – nejsem zpátečník, který by velel vylézt zpět na stromy, přežvykovat kořínky a nechat se obrůstat mechem. Nic takového ostatně neprosazují ani Zelení. Mají dobrý a rozumný ekonomický program postavený na vzdělanostní ekonomice a dokazují, že šetrnost k životnímu prostředí není jen drahý výstřelek bohatých, nýbrž docela ekonomické chování. A tomu jednoznačně fandím a nic takového žádná jiná strana nenabízí.
Po čas tohoto volebního období jsem se zařekl, že již nikdy nebudu volit „velkou“ stranu. ČSSD bych volit nemohl tak jako tak, jednak zkrátka nejsem levičák, jednak to, co předvádí současní velitelé této strany, nemá se sociálnědemokratickou politikou mnoho společného. Ale to není vše. Dost mi vadí, jak se chovají mnozí „bossové“ (či „kmotři“, říkejme jim, jak chceme) obou stran, zde velkých rozdílů není. Nelíbí se mi, jak se nenápadně propojuje politika a byznys, nelíbí se mi míra korupce, která je opravdu hrozivá, nelíbí se mi, že se mnozí politici chovají jako neomezení gubernátoři (zvláště ti „regionální“). Zde nepřicházíme jen o ekonomické statky. Pro samé pletichaření, či pro samé propadnutí mamonu se u nás mnohé problémy neřeší, odsouvají se na jinou dobu, ale tím si je jen zhoršujeme a zmnožujeme (typicky: menšiny). Vím, že zde píšu hodně obecně, ale kdybych měl začít popisovat každou kauzu, kterou mám nyní na mysli, ani zdánlivě nekonečný internetový prostor by mi nebyl dost velký. Proto jeden příklad za všechny – opravdu mě dost rozčiluje, jakým způsobem se u nás staví dálnice či silnice. Jsou předražené, jsou nekvalitní, jsou stavěny bez rozmyslu a nějaké koncepce stylem „všechno a nic“. A ty postupy – mocní si vytyčí trasu, jaká jim přijde vhod, mnohdy ignorují zákonné povinnosti a pak se rozčilují, pokud se občané ozvou, že zvolená trasa je špatná. Veškeré připomínky jsou vnímány jako otravování, kompromisy, mnohdy levnější, ekologičtější či rozumnější, nejsou přípustné. A to je zkrátka špatně. Takovouto politiku, takovéto přístupy Zelení nereprezentují, což nelze říct o mnohých „nových“ stranách. Pro boj s korupcí mají Zelení opět velmi dobrý program.
S tím souvisí i postavení ČEZu. Věřím, že se z tohoto státního gigantu stává jen těžce kontrolovatelný moloch, jehož vliv přesáhl meze standardní demokracie a Zelení jsou jediní, kteří na to poukázali. Proč to nebyl někdo z politiků „velkých“ stran? Mimochodem, malá odbočka, Mirek Topolánek si zažil svou „toskánskou“ aféru. Spolu s ním tam ovšem byl i Milan Urban, o čemž se nepíše, což se neřeší… inu, budoucí ministr průmyslu.
Každá strana by kromě programu měla nabídnout osobnosti. Zelení tak činí, do politiky již přivedli Jaromíra Štětinu, Karla Schwarzenberga, pokoušeli se přivést Jana Švejnara, nyní nabízí Jiřinu Šiklovou. Takových lidí by v naší politice mělo být mnohem víc. Kdesi jsem četl, že TOP 09 a Věci veřejné mají narozdíl od Zelených schopné lídry, což je důvod, proč jsou v průzkumech tam, kde jsou. Jakkoli si vážím, uznávám a snad i obdivuji knížete Schwarzenberga, nemohu zcela souhlasit. Ondřeje Lišku považuji za skvělého lídra. Kdykoli ho slyším, zažívám něco, co u české politiky věru mnoho neznám – radost. Oceňuji jeho klidný, věcný a inteligentní styl politiky. Je to člověk, který to má v hlavě sakra dobře srovnané, který má rozumnou vizi a je schopný přemýšlet dále, než k dalšímu volebnímu období. A přitom nedostatkem toho naše politika tak trpí. Samozřejmě, nemusím s ním souhlasit ve všem a bezvýhradně, ale také se mi ještě nepovedlo najít stranu či politika, se nimiž bych souhlasil na sto procent.
Proč nebudu nevolit Zelené
A na závěr pár důvodů, pro které by člověk měl zelené pravděpodobně nevolit, ale s nimiž nesouhlasím. Přesto jsem o nich také přemýšlel.
Zelení mají pověst rozhádané strany, ale myslím, že dnes již jde právě jen o tu pověst. Bohužel, pověsti, zvláště ty mediální, mají tuhý kořínek. Mimochodem, víte, že Churchill nikdy neřekl, že nedůvěřuje žádné statistice, kterou si sám nezfalšuje? Zelení si jako nová parlamentní strana prošli porodními bolestmi, potřebovali si uvědomit, že již nejsou partička s nulovou zodpovědností, která si může ad libidum bojovat za své ideály, ovšem nijak dosažitelné. Zelení si potřebovali uvědomit, že již jsou politiky, kteří mají možnost mnohé prosadit, což ovšem znamená umět dělat kompromisy, umět slevovat ze svých požadavků. Samozřejmě se mi nelíbí, co všechno se kolem tohoto uvědomování strhlo, ale že bych kvůli tomu měl zelené zavrhovat a nevolit je, to tedy určitě ne.
Navíc mi přijde, že se stále rádo zapomíná, že se mezi zelenými neodehrálo nic, co by zase tak extra vybočovalo. KDU-ČSL se během tohoto volebního období regulérně rozpadla na dvě strany, v ODS zuřil tuhý boj mezi Topolánkem a Tlustým či Bémem, neminul ji ani odchod některých členů poslaneckého klubu, a ČSSD uteklo tolik poslanců, že by z toho byla jedna malá parlamentní strana… pouze KSČM zůstala v klidu. Ale po takovém klidu zase tak netoužím.
Nevím proč, ale Zelené někteří lidé přímo nenávidí, až je to pro mne s podivem. Stále si ještě nedokážu odpovědět proč, ale „argumenty“, které od těchto lidí slýchávám, většinou vypovídají o deficitech těchto lidí, nikoli Zelených. Skoro si myslím, že Zelené nenávidíme proto, protože nám říkají, že nemůžeme být tak bezstarostní, jak bychom chtěli. To samozřejmě není populární. Vždycky neradi slyšíme, že děláme něco, co bychom dělat neměli. Zejména, když sami moc dobře víme, že je to pravda a nemáme po ruce vhodné argumenty.
A samozřejmě, ano, biomasa. Jenže, já si nemyslím, že každý člen Zelených musí být expert na ekologii. Stejně tak neočekávám, že každý poslanec bude vědět, co je to musculus gluteus maximus, ačkoli bude rozhodovat o zákonech týkajících se zdravotnictví. A také, já zkrátka Kateřině Jacques věřím, že měla sice obrovské a ostudné, ale docela obyčejné okno. Kdo z nás to nikdy nezažil. A opět si u toho přemýšlím, proč se na ní vysublimovalo tolik nenávisti a posměchu… nevím to, ale není to pro mne důležité.
Také si nemyslím, že hlas pro Zelené by byl ztraceným hlasem. Průzkumy veřejného mínění jsou u nás jednak poměrně špatně mediálně prezentovány, jednak jejich odchylka nedělá z optimismu ohledně šancí Zelených nedosažitelnou utopii. Riziko „propadnutí“ hlasu si sice uvědomuji, ale myslím si, že povolební situace bez Zelených bude buď neřešitelná, nebo dospěje k velké koalici, tedy i proto si myslím, že by Zelení měli být v parlamentu. A nejsem z těch, kteří by něco vzdávali jenom proto, že to nemusí vyjít. Hlasem Straně zelených dám hlas politice, kterou považuji za mnohem lepší té současné. A pro to se již nějaké riziko vyplatí.