ad Canuck: Jak jsem psal, nejsou v tom jenom ty lidi. A ona práce mnohých je patrná i dneska, ať fyzicky nebo obecně, takže spolu máme něco společného.

ad babza: Stydím, stydím. Jak jsem psal, jsem tu nový, ještě nejsem plně rozkoukaný a tahle hláška mi buď utekla, nebo jsem ji neudržel… Ale já bych spíš řekl, že ženská od čtyřicítky do stovky věk nepřizná, pak už jo 😉

Zil jsem nejaky cas v Blue Mountains, ale pak jsem zacal ucit na Black Creek University, nez jsem dostal „red card“ pro kulturni nesnasenlivost.

Uznavam Vas pocit narodnodtni hrdosti pane Alexandr. Pro mne je to trochu tezsi byt pysny na par zemrelych lidi z kteryma jsem nemel nic spolecneho. Snad se ale da cerpat nejaka ta hrdost z hor a lesu.

Opět ve zkratce – třebas naše historie je věc, na které se dá stavět. S tím pak souvisí nějaká kultura (v širším slova smyslu), také se tu narodilo několik osobností hodných uznání a hrdosti na ně, to vlastně mohou být i (nikoli jen) ti sportovci. Pro mne hodně dělá i příroda, krajina ve které žijeme.

Portugalci uz vyhrali svou skupinu a tak se trener zeptal par kluku v hospode jestli by si nechteli zahrat proti Svycarum a at nechaji „jednicku“ se pro zmnenu trochu napit.

„Dont get me wrong“ Aliku, pisete pekne, ale ja jsem ze zeme kde narodni hrdost je jenom kolem hokeje.

Vim, ze se to sem nehodi, ale jaka je ta „jina“ hrdost? A kdyz je, tak na co ?

Je to tím, že svou národní hrdost neodvozuji od sportu. A o fotbale píšu proto, jelikož jsem dneska zkrátka měl potřebu se vypsat a zveřejnit to.