Reklama
 
Blog | Alexandr Csécs-Průša

Jan Beránek a kde je Strana zelených?

V Deníku Referendum vyšel článek Jana Beránka analyzující neúspěch Zelených. Volá po kritické reflexi, dokonce po brutální analýze volebního neúspěchu. Nelze s ním než souhlasit. Tedy v tomto tvrzení - ve svém článku však Beránek předvádí prvky téměř třídního boje, na které zkrátka nelze nereagovat. Tento můj příspěvek je tedy psán jako odpověď na jeho článek, ježto nejsem předplatitelem Deníku Referendum, nemám možnost svou odpověď umístit přímo tam.

Jan Beránek vyzývá k opravdu brutální diskusi, přitom ve svém příspěvku předvádí pouze několik nijak nových klišé a celý příspěvek je produktem černobílého vidění světa – cokoli zavání pravicí, usiluje o zvýhodnění bohaté elity společnosti a nuzný život chudáků. Na takové vidění světa se zdráhám přistoupit. Snížení dávek v nezaměstnanosti může pomoc i chudým, zavedení poplatků školného může pomoci studentům ke kvalitnějšímu vzdělání a také může otevřít cestu na vysokou studentům z chudších rodin, to hned nemusí být sobectví a hrabání si na sebe.

Připodobňovat VV k firmě, a zde nově i TOP 09, je nyní sice nejnovější móda, ale podle mne je to hloupost, přinejmenším TOP 09 předvedla nikoli pouze jedinou osobnost, ale jednoho velice silného leadera v čele dalších mnohých osobností, silné a aktuální téma, program, jistou míru novosti, ale také řadu úspěšných regionálních politiků (lidé kolem STAN a pana Gazdíka). Tohle všechno zjednodušovat do démonizace Kalouska a dobrého marketingu v reflexi Zeleným nijak nepomůže, naopak.

U Řecka je úplně jedno, jestli jeho situaci zavinily pravicové či levicové strany, důležité je, abychom se jeho cestou nevydali; pokud si to naformulujeme takhle, nevidím na tom nic demagogického a není potřeba vyčítat mladým, že nehledají souvislosti (a minimálně Schwarzenberg ještě během voleb takto o Řecku mluvil). Sice bych souhlasil, že asi nebylo mnoho těch, kteří by si přečetli programy stran, kteří by si sháněli informace, aby se pak mohli kvalifikovaně rozhodnout koho volit, ale to zdaleka není případ jen mladých. Příklad s Hitlerjugend mi přijde hodně přitažený za vlasy – byla snad Hitlerjugend jediná organizace, jediná skupina lidí, která se nechala Hitlerem zmanipulovat?

Reklama

Souhlasím s tím, že Strana zelených sama byla do parlamentu vynesena jako „nová“ strana a během čtyř let se jí nepovedlo přesvědčit její velmi kritické voliče (ti pravicově liberální jsou ti nejpřelétavější, ti své straně neodpustí zhola nic, v tom souhlas), aby jí hlas dali znovu. A mladé voliče jí letos vyfoukla TOP 09 a VV, něco málo užrala ČPS. Tedy ano, určitě by SZ měla započít diskuzi, koho chce jakou politikou oslovovat, kdo jsou a kdo mohou být její voliči. Nemyslím si ale, že posun doleva je automatickým východiskem z krize.

Vyčítat SZ vymezování se vůči ČSSD mi přijde opět jako hloupé tvrzení, mám-li použít slovníku autora, ono se dost dobře nelze nevymezit proti politice páně Paroubkově, když na vás dennodenně útočí. A opět to černobílé vidění světa, tedy spíš levo-pravé – ‚Topolánkova vláda získala většinu vydíráním a korupcí dvou poslanců ČSSD‘. Že tu fenomén přeběhlíků existoval několik let předtím, že na něm stála i předchozí vláda ČSSD (pokud se zrovna neopírala o hlasy komunistů), to se příliš rychle zapomíná, od běžného voliče jsem si na to zvykl, ale od člověka, který volá po kritickém přemýšlení? Já tu nyní nehájím onu vládu, ale ukazuji, že to, jak vznikla, nebylo něco nového, něco extra špatného, co by tu předtím nebylo. Netřeba to démonizovat, to ničemu nepomůže.

Stejně tak nesdílím váš optismus stran ČSSD. Zatím ještě ani neodstoupil její předseda a hlavně lidé, kteří tvořili její současný program, ji zřejmě budou vést i nadále, tedy se nějaký velký přerod čekat nedá. Ostatně, modernizaci strany vyhlašoval už její ještě chvíli současný předseda.

Také si myslím, že by SZ měla projít brutální analýzou svého neúspěchu. Ale v tom jí nepomůže ani odmítání chyb současného vedení, ale ani černobílé vidění světa, ani samotný obrat z pravého středu k levému středu. Za ideální považuji přestat u SZ přemýšlet v rovině levá-pravá. Lze to. Dosavadní problém byl v tom, že ve straně byli buď příznivci levice, nebo pravice, navzájem na sebe nevražili a pro své pravdy byli ochotni SZ třeba i zničit. Povedlo se.