Začnu od konce. Nevěřím tomu, že by do druhého kola prezidentské volby dokázal proklouznout někdo jiný, než Miloš Zeman a Jan Fischer. Je tak nasnadě volit to menší zlo, jenže v tomto případě ho nedokážu určit.
Zemanovy hříchy člověku nestiženému amnestií, pardon, amnézií netřeba dlouze popisovat. Spoluautor toho nejhoršího, co dnes provází naší společnost a politickou scénu, se nyní chce podílet na napravování toho nejhoršího, co dnes provází naší společnost a politickou scénu.
O Janu Fischerovi mnoho nevíme, a co víme, by každého normálního člověka z volby diskvalifikovalo, kdyby to nebyl bývalý premiér lidem milované úřednické vlády. Fischerovými třemi sudičkami, které ho vypravily na politickou cestu, byly Mirek Topolánek, Jiří Paroubek a Václav Klaus. Řídil vládu s mimořádně podezřelými, možná rovnou zkorumpovanými ministry, a nijak proti nim nevystupoval. Jako šéf statistického úřadu zadával podezřelé, mnohamilionové zakázky, na což ostatně několikrát upozorňoval NKÚ.
Fischer je figurka bez názoru a nijak mu nedělá problémy figurkou skutečně být, tedy, nechat sebou vláčet, a jen sem tam uhýbat a kličkovat – má přece rodinu a děti. Ovšem, čeho všeho může být v politice schopen, ještě dobře nevíme.
Při volbě mezi Zemanem a Fischerem lze volit leda mezi zlem důvěrně známým, byť na první pohled větším, a zlem nepoznaným, které může kdykoli nebývale narůst. Historie nám praví, že je lepší volit známé zlo – budeme pak méně překvapeni. Ale od úvahy k činu vede dlouhá cesta a dobře vím, že Zemanovi dát hlas zkrátka nedokážu.
Co s tím, nevím. Opravdu se obávám, že Fischer ve výsledku může být horším prezidentem, než Zeman. Poprvé tak přemýšlím, že bych ke druhému kolu nešel. Poprvé ve svém životě.
Fischer jako druhý Nečas
Ještě naposledy k osobě Fischera, myslím, že ten příměr sedí – hodně mi připomíná Petra Nečase. Ten se také stal šéfem ODS, protože nikomu nevadil. Získal aureolu pana čistého, chtěl změnit zemi k lepšímu (ačkoli býval náměstkem na proslulém ministerstvu obrany v těch „nejzajímavějších“ časech), a velice brzy se kolosálně sesypal (sem by se hodilo lepší slovo). Teď je poslušnou loutkou všech možných „zájmových skupin“. Že jsem k němu moc tvrdý? On sám, například, ještě nedávno na sjezdu ODS hlásil, že rozhodně nechce mít v předsednictvu strany Martina Kubu, kmotra a div ne korupčníka. Dnes s ním ochotně spolupracuje a vytváří z něj nejsilnějšího ministra ve vládě…
Spasí nás přece jen první kolo?
Ještě přemýšlím, jak se zachovat v prvním kole. Mou favoritkou je Táňa Fischerová. Nikoli dokonalou, ale jasně nejlepší. Nepléduji za ni, a proto se jí nebudu dále zaobírat.
Štve mě, že z volby nedokázal nikdo odstoupit, myslím tím Karla Schwarzenberga, Jiřího Dienstbiera, Zuzanu Roithovou nebo Táňu Fischerovou, možná i Vladimíra Franze. Kdyby z nich zůstali jen dva, tři, věřím tomu, že by pak druhé kolo vypadalo mnohem lépe. Nestalo se a zase tedy budeme lamentovat nad tím, že se některé hlasy drolí a profitují z toho staré kádry. Zdaleka na poprvé a asi ani naposledy…
Rozumem? Ano. Ale co je rozumná volba?
Množí se různé výzvy, které říkají, abychom nevolili „srdcem“, ale „rozumem“. Tedy Dienstbiera nebo Schwarzenberga. Hledám, kde je v této variantě skryt onen rozum. Bytostně nemám rád předvolební průzkumy – ty mají nálady mapovat, ne je tvořit. Navíc se mohou plést, někdy určitého politika či stranu „nevidí“ a ten pak překvapí, někdy přisoudí o deset procent více, než kolik pak (člověk či subjekt) dostane. Nemyslím si, že by byly podplacené, spíše mi vadí, jaká mantra se z nich v posledních letech stala. Přijde mi to hloupé a pro demokracii nezdravé. A proto se odmítám něčím takovým řídit. Nad to, naše média o šetřeních někdy informují natolik (neznalostí věci) pokřiveným pohledem, že je snad lepší je ani nesledovat.
Resumé?
Karel Schwarzenberg je pro mne po své vládní účasti nevolitelný, toho bych mohl volit jen kdybych doufal, že celkově vyhraje – potom bych se těšil na rychlý rozklad TOP 09. Jiřího Dienstbiera bych daleko raději viděl jako ministra spravedlnosti, například. Do poslední chvíle se tak budu rozhodovat mezi Fischerovou a právě jím. Zřejmě ovšem budu volit rozumem, vykašlu se na průzkumy, a dám to jmenovkyni největšího favorita volby.
A ještě dvě doušky k systému volby
Malá poznámka – škoda, že nemáme funkci viceprezidenta. Možná by se pak některým odstupovalo lépe a snáze by se činily některé dohody.
Velká poznámka – škoda, že ve třetím kole nemohou být tři kandidáti. Protože ten „třetí vzadu“, myslím si, by ve druhém kole měl šanci největší. A je podle mne celkem jedno, jestli někdo získá zhruba třetinovou podporu celé společnosti ve volbě o dvou kandidátech s pozlátkem toho, že měl „nadpoloviční počet hlasů“, nebo jestli někdo získá zhruba třetinovou podporu společnosti ve volbě o třech kandidátech bez pozlátka.
A vůbec je škoda, že se nevolí metodou přenosného hlasu. Preferuji Fischerovou, Dienstbiera, pak v lepším z horších případů Schwarzenberga. Když vypadne ona v prvním počítání, její hlasy se přelijí dalšímu. A tak dál. Mohlo by to být elegantní, žádné hlasy by nepropadávaly a stačilo by jediné kolo voleb. Co víc si přát?
Obrázek jsem našel kdesi na facebooku (aby to nevypadalo, že si přivlastňuji jeho autorství).